Filip: U jiných jsem tak obrovské pohlednice neviděl

Vydáno: 27.12.2007

Brno – Sbírá staré fotky a pohlednice. Potom z nich sestavuje knihy. Tu největší a nejkrásnější vydal právě nyní. Jmenuje se příznačně Pozdrav z Brna. Autor, sběratel a vydavatel Vladimír Filip říká, že nejvíc ho logicky těší pohlednice, které nikdo jiný nemá.

Zdědil například dva vzácné velkorozměrné exempláře. Oba tyto pohledy jsou větší než velký školní sešit. Na jednom z nich je panoramatický výhled na Červený kopec, na druhém zase pohled na Zelný trh. Filip nyní chystá ojedinělou fotografickou publikaci, která připomene zašlou krásu a zmizelý svět brněnských kaváren.

Rozhovor

* Ze kterého roku je vůbec nejstarší brněnská pohlednice?

Pochází z roku 1892. Ale to byly kreslené litografie. Dlouho se pak okolo pohlednic nic nedělo, až v roce 1897 přišel obrovský nárůst. V roce 1900 už jich bylo tolik, že se konala první sběratelská výstava. Pohlednice s fotografiemi způsobily revoluci. Neplatí tady ovšem, že ty nejstarší jsou ty nejzajímavější.

* A kolik se třeba těch nejstarších pohlednic Brna dochovalo?

Existuje jich možná padesát kousků. Těžko je od sebe rozlišíte. Rozdíly jsou na nich minimální. Já sám vlastním dva exempláře.

* Historické pohlednice jsou také dokumentem o proměně města. Kdy se třeba nejvíc střed Brna proměnil?

Brněnská radnice ke konci devatenáctého století zajímavě motivovala majitele domů. Všichni, kdo strhli staré, mnohdy ještě barokní budovy a nahradili je novostavbou, získali markantní daňové zvýhodnění. město se změnilo k nepoznání.

* Vaše kniha pohlednic tedy zachytila ten starý stav?

tady hrály roli doslova roky. Ale minimálně sedmdesát procent těch přestaveb tam zachyceno je.

* Zkusme se tedy vrátit zpátky. Co nejpozoruhodnějšího zmizelo?

V centru města byla řada paláců. Palác Salmovských na Masarykově ulici měl nádherné zázemí včetně zahrady. Jinou nádhernou stavbou byl palác Mitrovských na náměstí Svobody. Palác Dubských zase zdobil ulici Českou.

* Jaké jsou v knize největší rarity?

Nedají se vypíchnout dvě tři věci. několik ortodoxních sběratelů mi řeklo, že přestávají sbírat, když viděli, co mám já. Podstatná část kolekce jsou dost vzácné kusy.

* Ve vaší sbírce jsou jen brunensie?

Moje sbírání se skutečně z velké části orientuje na Brno. Mám asi deset tisíc starých pohledů města a zhruba dva a půl tisíce fotografií Brna. A to mluvím o těch významnějších.

* Všechny tyto sběratelské poklady chcete publikovat v knihách?

Další činnost v rámci nakladatelství budou knihy, kde budou kombinované pohlednice s fotografiemi, nebo čistě fotografické knihy. Už delší dobu chystáme monografii fotografa Kunsfelda, který se na přelomu století specializoval na focení brněnských ulic. Úžasně zdokumentoval město ještě před zmiňovanou velkou asanací. Je to super kvalita. navíc jsou to nádherně zalidněné snímky, takže ilustrují také dobový život a atmosféru.

* Pro takové skvosty chodíte do antikvariátů, nebo na specializované burzy?

Těch zdrojů je hodně. Část toho chodí za mnou jaksi automaticky. Pohledy mi nabízejí sami lidé. Dnes nepohrdnu ani třeba jen naskenovanými obrázky. Také mi chodí maily s fotkami, které třeba nechtějí lidé prodat ale jsou ochotni je publikovat. Jezdím také na specializované burzy do Vídně a do Německa.

* Jsou pohledy opravdu natolik zajímavý sběratelský artikl, že se třeba vyplatí dělat jejich falza?

S falzy už jsem se setkal. Falza pohlednic jsou ale jednoduše poznat. Je to vidět i pouhým okem. Pod mikroskopem snadno poznáte tiskovou techniku. Falzifikátor by musel pohledy pracně vyrábět knihtiskem, a to by mu za to nestálo. Pouhé kopie jsou prostě vidět.

* A jak drahé jsou nejdražší kousky?

Před dvaceti lety jsem se ošíval dát za brněnskou pohlednici dvacet korun. Ty doby jsou dávno pryč. Slušné pohlednice dnes stojí až sedm set korun. Méně časté pohledy z restaurací dosahují ceny až dva tisíce. A třeba za vzácný pohled brněnské synagogy by bylo možné žádat až dvakrát tolik.

* Jak dlouho pohledy sbíráte?

Já měl to štěstí, že jsem něco málo i podědil. Byly to i dvě vzácné obří pohlednice, které jsou ještě o trochu větší než formát A4. U žádného jiného sběratele v Brně jsem se s něčím podobným nesetkal.

* Co obří pohledy zachycují?

Na jednom z nich je panoramatický výhled na Červený kopec, na jiném zase pohled na Zelný trh. Tyto věci mají pro sběratele mimořádnou cenu. Pohlednice této velikosti se běžně posílaly poštou. Ty nejmenší zase měly sedm na pět centimetrů.

* A máte ve své sbírce i nějakého dalšího „modrého mauritia“?

Mám řadu pohlednic nejrůznějších obchodů, které jsem jinde neviděl. Ojedinělá je na pohledu brněnská synagoga.

* Pohlednice jsou ale v době mailů a SMS zpráv už mrtvá záležitost, nebo ne?

Pohlednice skutečně mají svá nejlepší léta za sebou. Velmi rychle nastoupily. Na mnoha pohledech po roce 1900 bylo připsáno: Posílám ti pohled do sbírky. Po druhé světové válce prvorepublikový boom v posílání pohledů opadl.

* Ceníte si více panensky čisté pohlednice, nebo té, která prošla poštou?

Mám raději ty čisté. Dříve se smělo psát jen zepředu a často to bylo i přímo přes obrázek. Zadní strana byla určena výhradně pro adresu.

* Vyčetl jste ze zaslaných pohlednic nějaké dramatické vzkazy?

Já ta privátní sdělení jiných většinou nečtu.

18.12.2007 – LUBOŠ MAREČEK – str. 06

Zdroj: Regionální mutace| Mladá fronta DNES – jižní

Vydáno: 27.12.2007

© Copyright 2020 - Nakladatelství Josef Filip